Nedělní zážitek s rejnoky a vodními skútry

Byla neděla 30.října 2011 a ta se navždy zapsala do paměti blond holky.Dopoledne jsme vyrazili do Rum point (co se tam asi prodává za dobroty? - no rumové!), děsnej klídek a pohoda všude kolem (že by rum uklidňoval?)..

V krámečku se suvenýry měli spoustu hezkých čučiřinek, plyšové a plastové rejnoky a želvy, trička s nápisy jako "I survived the Rum point" ( Přežil jsem návštěvu Rum pointu), hezké, ale drahé šatičky, rumové dortíky (jak pak asi chutnají?), panáčky na rum s mementem a spoustu dalšího. Kousek od moře mezi stromy houpací sítě, barevné stolky, co zvednou náladu, nápisy na dřevěných prkýnkách a šumění moře.

A tam jsme nasedli na úžasný bílý katamarán, který tak ladil s průzračnou tyrkysovou vodou. Krásná loď se houpala na vlnách, my si zasedli na příď do sítí a vypluli jsme vstříc novým zážitkům..

Pevnina se mírně vzdalovala a my se přibližovali k Stingray City (Město rejnoků) a po chvíli plachtění i k Stingray City Sand Bar - tedy k místu, kde je moře mělké tak, že stojíte ve vodě po pás až po prsa, na bílém písečku, v teplé tyrkysové vodě. Po zakotvení k pomalu, ale jistě začali "létat" vodou rejnoci! Na nic se nečekalo a po krátkém brífingu o rejnocích a bezpečnosti (nechceme se nechat podnout jejich "harpunou") jsme už slézali po schůdkách mezi dvěma loděmi katamaránu do vody...a byl to zvláštní pocit! Samice rejnoka jsou slušně velký potvůrky, takže zezačátku jsme my opatrnější měli respekt (myšleno mě a Amandu, která se bála ještě o kousek víc než já :D, děti se Simonem toto podnikli už jednou předtím, takže moc ostychu neměli)..Nejhorší byl pocit, když si to velká samice rejnoky mířila přímo rovně na nás..A ten kterého jsem se ale vůbec nebála byl malý sameček, který navíc neměl ani "bodlinu", takže byl vlastně úplně neškodný ;) Posádka lodi je bez bázně chytala a krmila (když je krmili, rejnoci byli jako pominutí a plácali se téměř nad vodou, jen aby si ukořistili potravu, ale prý už byli hodní, ráno jsou mnohem hladovější - no potěš koště!), já jsem si držela chvilku malého prcka - než mi odplul z rukou - no nemám tu praxi!pak sem si jich pár hladila jak létali kolem a nejvíc sem jich viděla - jak nad tak hlavně pod vodou.

Půl hodinka vyměřeného času na pomuckání se s rejnoky utekla jako voda v moři a my se nalodili zpět a vypluli zpátky směr Rum point, voda cákala od přídě, vítr foukal a my skopojeně odpočívali na přídi.
Po příjezdu a malém oddechnutí jsme já, Simon a děcka šli na Jet Ski - vodní skútry (Amanda podle dětí řídí moc pomalu, tak jí trochu odšoupli, ale jí to evidentně ani moc nevadilo). To byla fakt jízda! Vyjeli jsme za bojky a pak už brázdili plnou rychlostí vodní hladinu křížem krážem, mořem mořem, sem a tam.Hopsa hejsa, na vlnách, hlaavně se pevně držet! Je to stejná sranda, jak to vypadá!:D  K úplnému konci, poté, co Simon s Joshem spadli ze skútru (Jak Amanda řekla, jsem prostě nejlepší řidič "z rodiny") , nás trochu spláchl "deštíček", ale naštěstí jsme našli břeh a úspěšn ě se vylodili :)

Když jsme dorazili domů už jsem jen zaplula do bazénu, dala pár délek sem a tam a po večeři už budu jen odpočívat a obnovovat síli na zítřejší první školní den (ne můj) :)