To není konec...to je teprve začátek!

Ve čtvrtek 14.7. ve 14:35 vzlétne z ostrova Isle of Man, malého "bohem zapomenutého" ostrůvku uprostřed Irského moře, letadlo. Takových letadel tu za den vzlítávají desítky...Některá jsou menší, některá větší, v některých máte kolena hned za pilotem. Tohle letadlo ale nebude jen tak obyčejné. Bude zpáteční, poslední, uvolňující...Bude v něm sedět dívka, co tu strávila 9 měsíců a hodně se toho tady naučila..nejen anglicky. Ona s sebou, kromě tří kufrů, bude mít ještě miliony vzpomínek a zážitků, nových vědomostí a poznatků. Skoro dost věcí na jednu osobu. Zřejmě bude cítit naprosté uvolnění. Bude se jí chtít zařvat na celé letadlo: Jooooooooo! konečněěěěě!....ale ovládne se a bude se jen potutelně usmívat a její koutky, pokud neusne, budou celou dobu mířit nahoru, snad ke Slunci, které jí tak chybělo! Poletí do Londýna, tahle slečna, což je ale jen jeden důvod k úsměvu..na vyjmenování by jich bylo přespříliš..A tak tam bude sedět a myslet na to co ji čeká - návrat. A člověk se občas rád vrací, když má kam a proč. A heslo: Já se vrátím, se jí ještě pravděpodobně ještě bude hodit..Zatím je její budoucnost nejasná, narčtlé jsou jen hrubé obrysy měkkou tužkou, splývající v dálce do neznáma...Jedna věc je ale jasná. Konečně bude zase po dlouhé době tam, kde se tomu říká "doma" a opravdu se to tak cítí :)